Je to tak!
Vypadá to vždy tak ideálně, když vidíte hotové logo a identitu a každý grafik si v tu chvíli říká: „Proč mu to jde tak lehce, když já pořád makám!“ Ale často bývá opak pravdou.
Ano, sem tam přijde klient se svým projektem a vám od A do Z naskočí celý koncept a podoba loga a s klientem souzníte, jako dvě hrdličky. Jindy přijde klient, vy opět máte ideu naprosto jasnou a průzračnou jako rakouské jezero a po návrzích zjistíte, že s klient s vámi nesouzní.
A pak je tu ta třetí možnost, a tedy, že od začátku netušíte, jak myšlenku uchopit, zpracovat, vytvořit z ní tu geniální identitu a k tomu máte toho natěšeného klienta s jiskřičkami v očích, kterého nechcete zklamat.
Dříve jsem byla v takových chvílích v rozpacích. Ve chvílích, kdy jsem seděla na schůzce, poslouchala klienta a v hlavě byla jen prázdná místnost, kde si opičák bouchal cimbálem. Byla jsem nervózní a snažila se opičáka v hlavě přemluvit, aby si vzal tužku a začal už něco kreslit, ale on tam jen tak blbě seděl a bouchal dál.
Odcházela jsem ze schůzky vždy s umělým úsměvem, ale uvnitř zklamaná, že to tam nechytlo a ten gejzír nápadů k projektu se prostě nevyřítil na povrch. Ale dnes už ne.
Dnes vím, že práce na projektu, identitě a často celkové atmosféře vizuálu a firmy není o jedné geniální myšlence během hodinové schůzky. Je to spousta dílčích prací, analýz, studiu oboru klienta, jeho povaze, povaze produktu a především skicování. Skicování a skicování dokola je to místo, kde často přichází ty nejgeniálnější myšlenky.
Skicování dělím do dvou úrovní. První úroveň jsou skici v ruce. Nesmí chybět tužka a někdy ještě lépe černý popisovač, který často odhalí skryté hry negativu a pozitivu skici, se kterým můžete také pracovat. Lehké nuance linií a čar, které mohou logo hned zútulnit nebo naopak zostřit se rukou dělají nejlépe.
Druhou částí skicování je práce na počítači. Ve chvíli, kdy převedu své myšlenky a návrhy na plátno grafického softwaru se mi často otevře celá nová škála možností. Kompozice tvarů, jejich vzájemné prolínání mi téměř pokaždé ukáže cestu, kterou jsem předtím neviděla a dává mi smysl.
Teprve poté přichází ta genialita. Ten super vizuál, který tam od začátku byl, ale dostali jste se k němu až pomocí mnoha malých prací, brainstormingů na procházce, ve vaně a často i během spánku, kdy vše hezky zapadne do sebe.
Takže ano, někdy je ta velká věc od začátku jasná, ale většinou je to pomocí malých prací, které se spojily dohromady. Nezoufejte tedy, jestli jste onu ideu identity neobjevili již na osobní schůzce, protože ona přijde v průběhu menších prací.
